Popis

Krajinářská fotografie

Krajina je jedno ze základních prostředí, které nás obklopuje. Všechna ostatní prostředí jsou výtvorem člověka a i krajina je jeho činností významně přetvořena až na vyjímky, které jsou čím dále tím vzácnější. Fotografování krajiny není jednoduchá záležitost. Vyžaduje od fotografa znalost krajiny jako takové, ale především nalezení vhodného záběru a světelných podmínek aby obraz působil věrohodně a měl v sobě obsaženu emoci, kterou autor prožívá při pohledu na vlastní scénu krajiny. Obyčejně je to složité i technicky. Krajináři používají velkoformátové přístroje a stativy s ohledem na využívání clony a delších časů. Fotograf "krajinář" se občas i dost fyzicky zapotí. Krajina přitom může na záběru být komponována různým způsobem, jako zátiší, veduta a různé druhy pohledů, často kombinované s východem či západem slunce. Krajinářská fotografie bývá nejčastěji označována jako klasická fotografie, třebaže můře být vyjádřena i se silnou dávkou exprese. Fotografie krajiny se blíží malířskému pojetí krajiny, to ale zřejmě dává umělci volnější ruku. V krajinářské fotografii se velmi často setkáváme s klasickým rozvržením obrazu i do několika plánů, přičemž to není dáno jen fyzickým vzhledem krajiny, ale jsou využívány i různé vzdušné perspektivy a působivé jsou například blízké i vzdálené mlžné opary a vícenásobný horizont. Pro dosažení zajímavějšího výsledku fotografie se používají i různé optické filtrace, typickými jsou například polarizační filtrace, šedá filtrace či přechodové filtry. Důležitým v krajinářské fotografii může být kompozice s dílem evidentně pocházejícím z ruky člověka (například různé drobné i větší stavby, včetně staveb průmyslových a podobně). Kapitolou samou pro sebe jsou romantické krajiny, které jsou komponovány podobně jako manýristické obrazy. Autor textu: Michal Horák - Autor obrazu: Ivan Ivanovič Šiškin.
Popis.htt